Václav Větvička v Domě knihy

archiv revue
Příroda, stejně tak jako láska, jsou mocné čarodějky. Poznat člověka, který v sobě spojuje lásku k přírodě, dar přemýšlet a pohlížet na ni z nejrůznějších úhlů a v různých souvislostech, je fascinující a velmi obohacující. A takovým člověkem je Václav Větvička.
Václav Větvička je český botanik, spisovatel a popularizátor vědy. V roce 1961 ukončil studium oboru geobotanika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, publikoval řadu odborných a populárně vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. V letech 1989 – 1992 dělal vedoucího Průhonického parku, od podzimu 2007 je vedoucím zámeckého parku ve Štiříně. Je autorem či spoluautorem 13 odborných knižních publikací.

Čerpáte při psaní fejetonů z hlavy nebo z odborné literatury?

To by to vypadalo, kdybych čerpal z toho, co mám v hlavě. Mám velice bohatou knihovnu a něco si pamatuji ze školy. Co nevím, to vyčenichám. Když píšu ty fejetony, sednu si do auta a zajedu se na místo, o kterém píši, podívat.

Kdybych vybral namátkou některý z fejetonů, který je aktuální. Co třeba Čekání na mráz? Je pravda, že jsou zimy stále teplejší?
Já jsem rád, že jsou teplejší, nemusím do práce dojíždět autem a nerad se kloužu po silnici. Jako automobilista to vítám, ale přírodě to vůbec nesedí. Přežívají všelijaké zárodky plísní, přežívají škůdci a pro zahradu to dobře není.

Máme se bát globálního oteplování?
Já jsem měl dědečka, který si psal klimatologický deník, kde zapisoval od roku 1988 teploty. Takovýchto teplých zim bylo poměrně dost. Můj život je příliš krátký na to, abych mohl usuzovat, že se skutečně otepluje. Z hlediska vývoje na naší planetě bylo takovýchto oteplování několik.
Vy v jednom z vašich fejetonů rozebíráte botanicky Českou hymnu. Jak je to vůbec s těmi bory?
To je přesný výraz J. K. Tyla, který vystihl to jediné místo, kde se u nás nacházely. Takže naprosto přesná informace v naší hymně.

V jiném vašem fejetonu se zamýšlíte nad zemědělskými monokulturami. Když se rozhlídneme po polích, vidíme buď řepku, nebo kukuřici. Je to správně? Co byste doporučil třeba vy?
To je neskutečná ptákovina, kam oko pohlédne. Českomoravská vrchovina, kolébka našeho bramborářství. Tam na brambory nenarazíte, místo toho je všude kukuřice a řepka.

Kolik by muselo být větrných elektráren, aby bylo možné vypnout ty uhelné nebo ty uhelné?
To je řešitelné až ve chvíli, až se naučíme chytat elektřinu do krabičky. Má to i svou stinnou stránku.
Evropská Unie dotuje kosení luk, což ničí ty nektarodárné plodky pro včelí pastvu.
To jsou dvě otázky v jednom. Evropská Unie mluví do mnoha věcí. Do špekáčků do tvarůžků a podobně. Aby na té půdě, která je potencionálně zemědělskou, nevyrostly náletové dřeviny, tak jsou dotovány práce, kdy se ten porost jednou za rok kosí, aby se zabránilo tomu zalesňování. Že by se to týkalo také čerstvých luk, to jsem neslyšel.

Jak může rostlina vytvářet na svých listech imitace motýlích vajíček, aby zabránila dalším motýlům v kladení vajíček, a dává najevo, že ty listy už jsou obsazené. Jak je to možné, když nemá oči ani mozek?
Na toto neumím odpovědět. To je ze série objímání stromů a podobně. Například akácie v Africe si sdělují, že se přibližují žirafy a že je budou žrát. Já to skutečně neumím racionálně vysvětlit.

Proč se říká, že orchideje nemají být v ložnici?

Nevím o žádné orchideji, která by vylučovala něco, co by bylo neslučitelné se životem. Tradovalo se, že když máte v pokoji například dvacet rostlin, tak ve dne probíhá fotosyntéza a v noci je ten proces obrácený, což nás může otrávit. Toho vydýchaného oxidu je tak stopové množství, že například pes, kočka nebo partner toho vzduchu v místnosti vydýchá mnohem více.

Besedu moderoval: Filip Šimeček
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Pod dubem, za dubem
Čeština

Pod dubem, za dubem

0.0 0
199 163
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Co nového napsali mistři napětí? Přinášíme rovnou 10 důvodů, proč si najít chvíli a ponořit se do světa napětí.
Loni na podzim vydalo nakladatelství Kniha Zlín další zářez plodné britské autorky Helen Fieldsové, konkrétně samostatný román Poslední na řadě. Temný thriller z mýty opředeného skotského ostrova vás jednoduše chytne a nepustí!
Svátek všech maminek klepe na dveře! Obdarujte ji nezapomenutelným zážitkem s naší speciální kávovou edicí. Přidejte k tomu knihu plnou dobrodružství nebo romantiky a nezapomeňte využít slevový kód MAMINKA. Několikanásobná radost je zaručena!