Jedinečná kávová edice. Jen u nás! Vyberte si z různých motivů.

Revoluce je provokativní, ale mnoha lidem může otevřít oči

archiv revue
Žánrově mnohostranný tvůrce bestselleru Volba Jakub Trpiš se v nové knize pustil do vážného tématu a nazval ji Revoluce. Román nevypráví o sametové revoluci, jak si někteří čtenáři mohou myslet, ale o nadčasové revoluci, ke které může dojít kdykoliv. V příběhu, který se začíná odehrávat v roce 2006 a pokračuje přes současnost až do budoucnosti v roce 2026, k jejímu vypuknutí skutečně dojde.

Soundtrack hodný velkofilmu

 „K napsání této knihy mě před šesti lety podnítilo to, že jsem se již delší dobu necítil v české společnosti dobře a od té doby se to ještě o něco zhoršilo. Chtěl bych, aby Revoluce pomohla lidem zorientovat se v té změti polopravd, které na nás každý den působí,“ vysvětluje Trpiš hlavní myšlenku své knihy, která je plná zvratů, šokujících situací a manipulativních intrik.

Jako velkému příznivci soundtracků se mu na pozadí ubíhajícího příběhu začala rýsovat hudba, která by vyjádřila odpovídající pocity v dané pasáži. A když se potom naskytla možnost spolupráce s hudebním skladatelem Karlem Antonínem, který emoce převedl na noty a hotové skladby natočil s Prague Symphony Ensemble, vznikl z toho unikátní soundtrack ke knize. Mezi jednotlivými částmi vyprávění si tak čtenáři mohou pustit hudební podkres ze Spotify.

Jak se budí vlastenectví

Myšlenka filozofa George Santayany v úvodu knihy říká, že „Národ, který není schopen poučit se ze svých chyb, je nucen je opakovat“. Vystihuje, v jakém rozpoložení se nacházíme. Prožíváme stejné situace stále znovu dokola, jen s malými obměnami – například proti komu se zrovna bouříme a jaké prostředky k tomu používáme. Jinak je rovnice (utiskovatel x utiskovaný = nutnost změny ve společnosti) stále stejná. A na prahu dalšího takového scénáře český národ právě stojí. Podaří se hlavním aktérům zachránit českou identitu, tedy to, co nás definuje, odlišuje od ostatních národů a na co jsme hrdí? Nebo to dopadne špatně, protože jsme příliš bezvýznamní, abychom o sobě mohli svobodně rozhodovat?

Jakub Trpiš ve svém románu popsal boj s držiteli moci, která je schopná udusit všechno, co je pro nás tradiční a drahé. Ovšem nezůstává nic dlužen ani zbabělcům z řad obyčejných lidí, jež rádi kritizují, a ve skutečnosti jsou příliš líní na to, aby něco změnili. Jsme schopní probudit v sobě opravdové vlastenectví, nebo si jenom švejkovsky ze všeho děláme legraci a cestou na porážku říkáme: Však ono to nějak dopadne?

Nepříjemné pocity mohou být pozitivní

Proces vývoje společenských změn v příběhu postupně nabírá obrátky. Konflikt vrcholí napínavým finále, které sledujeme z pohledu několika zcela odlišných postav, jež ovšem pevně spojí touha po změně. Autor chce naznačit, že jasně daný cíl může být společný, i když se názory v jiných ohledech rozcházejí. Sám říká, že se mnohdy neztotožňuje s tím, co si myslí jeho hrdinové, a přiznává, že jejich charaktery byly pro něj spisovatelskou výzvou: „K tomu, abych mohl napsat úplně rozdílné postavy, jsem se od nich musel jako autor úplně odtrhnout,“ dodává Trpiš.

Píše syrovým stylem, který se vyznačuje strohou otevřeností, a některé pasáže jsou plné násilí. To je ale součástí záměru působit kontroverzně, aby veřejnost reagovala a konstruktivně diskutovala. Stejně jako autor si tedy i čtenáři mohou skrze příběh projít očistcem a pochopit tak mnoho souvislostí. 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.