V době, kdy se příběh odehrává, zmiňovaný ostrov sloužil jako věznice. Avšak pouze pro jednoho jediného vězně. Říkáte si, že je to podivné? Máte pravdu…

Celý příběh, který začíná nalezením mrtvoly movitého pana v prostředí „vrakařů“ - lidí, kteří žijí na okraji společnosti ve vetchých chatkách z plechu a živí se tím, co najdou v řece. Jsou opředeni množstvím řečí, výmyslů a báchorek. Obyvatelé města se jich bojí a vysloveně štítí.

Zmiňovaná mrtvola vrchního strážmistra Nilse zavádí na tato dvě podivná místa, na první pohled zcela odlišných, ale obě zahalená tajemstvím a zlověstnou temnotou.

Prostředí karanténního ostrova mě velice zaujal, a to hlavně proto, že jsem jedno takové místo mohla navštívit. Byl to ostrov Prison Island na Zanzibaru a po vstupu na něj na mne dýchla zvláštní atmosféra. Tento příběh mi alespoň trošku přiblížil, jak to na takovém místě mohlo kdysi chodit.... Brrrr, žádný med. Na rozdíl od Morového ostrova je však Prison Island přívětivým místem s překrásnými plážemi okolo a rovněž místem, kde žijí parádní obrovské želvy seychelské.

Autorka píše velice poutavě. Nils je samotář, který nemá štěstí v lásce, proto také veškerý čas tráví v práci. Je však velice milý, galantní, a to samozřejmě nezůstane dlouho bez odezvy.

Za mne povedená detektivka odehrávající se v zajímavém prostředí, bez zbytečných popisů brutalit plných krve a nechutností. 


Autor: Denisa Šimíčková