Strhující román, inspirovaný skutečným životním příběhem ženy, která svým neúnavným bojem o záchranu lidských životů vnesla do děsivé temnoty tábora Březinky světélko naděje…

Píše se rok 1943 a porodní sestra Anna se v transportu setkává se svojí mladší přítelkyní, zdravotnicí Ester. Poté, co vystoupí z vagónu a zavře se za nimi obrovská železná brána, ocitají se uprostřed koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Anna pak prokáže neobvyklou duchapřítomnost, když při následné selekci přesvědčí nacistického doktora, aby jí i Ester přidělil práci na místním porodním oddělení.

V mundúru, s oholenými hlavami a s vytetovaným číslem na zápěstí jsou pak odvedeny do osvětimské „porodnice“, kde začíná Annin usilovný boj o záchranu tisíce životů nejen dětí, ale i jejich matek.

Když následně přijde příkaz, aby byla všechna světlovlasá miminka matkám odebrána a odvezena do Říše na převýchovu do německých rodin, napadne mladou Ester spásná myšlenka.

Koncentrační tábor v Osvětimi je dodnes synonymem genocidy evropských židů. V táborovém životě přitom hráli významnou roli lékaři – a to na straně mučitelů i jejich obětí. Bruno Halioua nám nabízí komplexní a zasvěcenou studii jejich působení v táboře.

V první části autor analyzuje postavení a úlohu lékařů SS, jejichž úkolem bylo podporovat vražednou mašinérii. Všímá si nejen jejich podílu na vyvražďování a účasti na zločinných pseudolékařských pokusech, ale i jejich motivace – snaží se zjistit, co je přimělo k flagrantnímu porušování Hippokratovy přísahy.

Druhá část je věnována deportovaným lékařům, sleduje jejich cestu od transportu po působení v táboře. Mnozí z nich se snažili pomáhat spoluvězňům, jak jen to šlo.

Třetí část je příznačně nazvána „Šedá zóna“: popisuje, jak byli někteří lékaři přinuceni podílet se na selekcích nebo i na zrůdných pokusech. Upozorňuje, že se mezi deportovanými bohužel našli i dobrovolní spolupracovníci.

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše.

Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění.

Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.

Kniha získala ocenění Český bestseller za rok 2022 v kategorii Odborná a populárně naučná literatura pro dospělé..

Je ještě dítě, a přesto zažil nepředstavitelné hrůzy koncentračních táborů. A teď ho čeká buchenwaldský blok 66.

Leden 1945. Čtrnáctiletý Moše Kessler vystupuje z transportu v koncentračním táboře Buchenwald. Přežil ghetto, selekci na nástupišti v Osvětimi, hlad, vyčerpání, pochod smrti. O Buchenwaldu ví jen jednu věc. Jestli chce přežít, musí se dostat do bloku 66.

Kniha je strhujícím osobním svědectvím Mošeho Kesslera o jeho dětství na Podkarpatské Rusi a o osudech tamní židovské menšiny za druhé světové války i po ní. Mimo jiné přináší také inspirující příběh tzv. dětského bloku v Buchenwaldu, kam na sklonku války mířily tisíce zbídačených vězňů z pochodů smrti. Právě zde se skupině vězeňského odboje v čele s českým komunistou a politickým vězněm Antonínem Kalinou podařilo s nasazením vlastního života zachránit 904 židovských dětí.

Román Bestie z Buchenwaldu je založen na skutečných událostech. Přesto, nebo možná právě proto, se jeví být tak šokujícím a neuvěřitelným. Jak známo, pravda totiž může často být horší než ta nejděsivější fikce. Protože i ve skutečnosti je člověk schopný všeho.

Ilsa Kochová se dopustila příšerných činů. V průběhu historie bezohledně týrala a zneužívala neuvěřitelné množství vězňů. Čarodějnice z Buchenwaldu týrala vězně mimořádně brutálním způsobem a vysloužila si pověst jednoho z nejhorších sadistů v historii. V její vile byly mimo jiné nalezeny výrobky z lidské kůže.

Ilsa Kochová byla německá dozorkyně SS v koncentračních táborech a manželka Karla Otto Kocha, který byl velitelem tábora Buchenwald. Byla zařazena do skupiny válečných zločinců a nejčastěji je známá jako „velitelka Buchenwaldu“.

Co udělalo z rozkošného a spokojeného děvčete rafinovanou, surovou sadistku? Je neuvěřitelné, jak snadno se lidé přizpůsobí změně…

Boj o život v krutých podmínkách Bělověžského lesa ve válečném Polsku.

V létě roku 1942 se rodině Rabinowitzových podařilo uniknout z nacistického ghetta v rodném polském městečku a ukrýt se v děsivém Bělověžském pralese. Jako zázrakem v lesích přežili dva roky až do osvobození Rudou armádou v roce 1944. Byly to roky poznamenané krutou zimou, epidemiemi tyfu a nemilosrdnými nacistickými nájezdy.
Po válce se Rabinowitzovi vydali na strastiplnou pouť Evropou a pomocí převaděčů doputovali přes Alpy do Itálie, kde se usadili mezi ostatními běženci, dokud se nerozhodli vystěhovat do Spojených států amerických.
Během vyvražďování v ghettu provedla Miriam Rabinowitzová selekcí cizího chlapce coby svého syna. Po téměř deseti letech se Philipovi, někdejšímu zachráněnému chlapci, díky náhodnému setkání na svatbě v Brooklynu podařilo najít ženu, která mu pomohla přežít – a v její dceři objevil lásku na celý život.

Když jsem roku 1945 vystoupila z lodi, která mě dopravila do Spojených států, moji američtí příbuzní na mě naléhali, abych zapomněla všechno, co se stalo mé rodině - mně - během války. Říkali mi, abych na to už nikdy nemyslela a nemluvila o tom. Bylo mi patnáct a oni byli dospělí, tak jsem je poslouchala. Mlčela jsem čtyřicet let. Ale nebyla jsem doopravdy svobodná, dokud jsem nezačala mluvit o tom, co se mi přihodilo jako dítěti. Toto je můj příběh.

Irene Butterová, rozená Hasenbergová, byla šťastná malá holčička, když do jejího života poprvé zasáhl fašismus. Napoprvé se její rodině podařilo uniknout, když se vzdala svého majetku a zázemí, opustila příbuzné a odstěhovala se z Německa do Nizozemska. Temný mrak zrůdné ideologie je ale brzy dostihl i tam. Zpočátkuměli Hasenbergovi štěstí, jako zázrakem několikrát unikli před transportem do koncentračního tábora, nakonec je ale dostihl stejný osud jako tisíce jiných židovských rodin. V táboře Bergen-Belsen zažila Irene nepředstavitelné hrůzy, strach, hlad, špínu a ponižování, ani ona, ani její rodina ale neztrácela naději. Konečně se zdálo, že se na rodinu usmálo štěstí, dostali se na svobodu, ale ještě cestou z tábora zemřel Irenin otec a ona sama byla odtržena od matky a bratra. Přes všechno zlo, které zažila, přes nenávist a pohrdání, kterým čelila, se Irene rozhodla nebýt obětí holocaustu, odmítla být nepřítelem. Dál vidí v lidech dobro a její celoživotní snahou je "nebýt nikdy tím, kdo jen přihlíží".

Knihu chasidských příběhů a osudů z doby holokaustu tvoří vyprávění, které zapsala autorka Yaffa Eliach na základě přímých svědectví a skutečných zážitků osob, které zasáhla katastrofa šoa. V souboru najdeme povídky realistické, popisující tvrdou a hrůznou skutečnost, i povídky fantastické a mystické, v nichž je chasidský pohled na svět tou hlavní skutečností.

Hlavní postavy osmdesáti devíti příběhů reagují na okolní svět a utrpení svým vlastním, specifickým způsobem, v němž je vidět snaha přetvořit nesnesitelnou skutečnost do fantaskního chasidského světa a tím reagovat na ukrutnou skutečnost, která je obklopovala. Americký spisovatel Chaim Potok nazval knihu „otevřeným oknem do zapečetěného světa chasidů“. Tyto skutečné i zázračné příběhy jsou hlubokým vhledem do duší těch, kteří své utrpení dokázali přetavit v surovinu pro své obnovené životy.

Yaffa Eliach (1935-2016) byla americká historička, spisovatelka a vysokoškolská pedagožka, zakladatelka Center for Holocaust Studies v Brooklynu, kde po celý život shromažďovala autentické nahrávky rozhovorů a fotografie přeživších holokaust.

Alfred Nakache měl jako kluk panický strach z vody, jako dospělý sbíral medaile a tituly v plavání. Jeho příběh ale patřil k těm, které Emmanuel Macron ve své řeči o velkých postavách francouzských dějin nazval zpřetrhanými a vykloubenými.

Zázračné dítě se po prvních plaveckých krůčcích stěhuje z rodné Constantine do Paříže, kde sklízí další úspěchy. Žení se a budoucnost se jeví být zářnou. Píše se ale rok 1941 a Nakache se jako Žid musí přestěhovat do bezpečnější, jižní části Francie. V Toulouse je přijat srdečně, ani tady však se ženou a dcerkou neunikne spárům gestapa. Rodina je přes internační tábor v Drancy deportována do Osvětimi, kde je rozdělena…

Románové zpracování dojemného příběhu velkého židovského plavce Alfreda Nakache je vyprávěno v rovině šťastného dětství a mládí v Alžírsku a Francii a v rovině nelidských podmínek, týrání a vraždění v koncentračních táborech.

Strhující příběh vraždy se zápletkou připomínající styl Louise Penny či Agathy Christie se odehrává v Osvětimi na Vánoce roku 1943. Kniha s ponurou atmosférou a napínavým příběhem je inspirována rodinnou historií autorky.

Ocitáme se v koncentračním táboře Osvětim. Všude sněží a desátý blok vypadá ještě pochmurněji než obvykle. Malý Joel, židovský chlapec z dvojčat, pokusný králík doktora Mengeleho, najde tělo dětského lékaře a důstojníka SS, Sigismunda Brauna.

Z berlínské kriminální policie přijíždí přední vyšetřovatel Hugo Fischer, aby objasnil podivnou smrt tohoto nacisty. Sám ale musí skrývat své tajemství – degenerativní chorobu a závislost na morfiu. Jediný způsob, jak přežít, je podporovat Říši a skrývat svůj stav.

V táboře se Hugo setká nejen se složitou vraždou, ale i s drastickou pravdou o skutečném osudu zajatých židů. Ve skutečnosti se totiž o tom, jaké hrůzy se páchají za ostnatým drátem, ví v Berlíně jen velmi málo. Na vyřešení případu však závisí jeho kariéra a možná i život. Musí sebrat všechnu odvahu a rozhodnout se o tom, co je pro něj nejdůležitější.