Jedinečná kávová edice. Jen u nás! Vyberte si z různých motivů.

Hledání ztraceného času očima Egona Hostovského

archiv revue
Nedávno se mi dostala do ruky kniha z edice Česká knižnice od nakladatelství Host, která zahrnovala dva romány Egona Hostovského – Dům bez pána a Půlnoční pacient. Pokud vás zajímají osudové okamžiky 20. století ne v číslech, ale tak, jak ovlivnily životy obyčejných lidí, nebudete litovat.
Egon Hostovský už má mezi uznávanými českými spisovateli svoje místo a téměř není třeba ho představovat. Vlivem dvojí emigrace, kdy v roce 1939 odešel před nacistickou okupací a v roce 1948 před komunistickým převratem, se stal člověkem se světovým nadhledem na současné dění. Jeho romány se vyznačují silnými autobiografickými prvky. Dům bez pána například odráží Hostovského rodinné prostředí – několik starších sourozenců, židovská tradice, české maloměsto apod. V symbolických čtrnácti dnech, které pražský úředník Emil tráví ve svém rodném domě, se zrcadlí všechny aspekty lidského trápení meziválečné doby (finanční krize, nešťastná láska, otázky židovské identity a rozmáhající se antisemitismus, nemoc i smrt). Moderní život se dostává do konfliktu s tradicí, nová generace už neuznává stejné hodnoty, nerozumí hebrejsky. Dusno rodinného kruhu navíc umocňuje tušení blízké války.

Půlnoční pacient vypovídá o Hostovského zkušenostech s kariérou na ministerstvu zahraničí a o životě Čechů v americkém exilu. Na pozadí špionážní zápletky románu analyzuje pocity spojené s emigrací, jako je snaha o uplatnění, jazyková bariéra, stesk po domově nebo kulturní rozdíly. S postavou Arnoštovy maminky zase připomíná problém vykořenění a dojem vlastní nepotřebnosti u starších lidí v cizí zemi.

Dalším shodným prvkem s autorovým životem je problém zklamání ve vztazích se ženami (Hostovský byl třikrát ženatý) a také hlavní postava intelektuálně založeného hrdiny, který si neví rady se svým bytím, v němž je nespokojený. Prozření přichází až tehdy, kdy hrdina spadne na úplné dno a odloží svou opatrnost (V Domě bez pána se Emilovi rozpadne manželství a ztrácí i dívku do které se zamiloval, v Půlnočním pacientovi Arnošta postihne záchvat mrtvice a je okraden), tehdy konečně spatří, co je skutečnou podstatou věcí a života. Velkou roli v obou románech hraje kromě hledání domova také bolestná zkušenost z minulosti – u Emila jde o nedávno prodělanou nemoc, v případě Arnošta zase o politickým podvodem zmařené manželství.

Hostovského autorský styl zůstává v obou románech podobný – díky propracované psychologii si vystačí s jednoduchým námětem, několika málo postavami, jedním prostředím a velmi krátkým časovým úsekem. A právě na tomto poli rozehrává velkolepou konverzační šachovou partii, která udržuje čtenáře ve stálém napětí. Zkušeně pracuje s předem rozvrženým dějem, takže jednotlivé informace postupně rozkrýváme prostřednictvím četných dialogů, někdy i delších monologů.

Egon Hostovský má stále co říci i k dnešní situaci ve světě, navíc psychologická traumata lidí zůstávají stále stejná, jen je způsobují jiné podněty. Je skvělé, že si díky České knižnici může čtenář doplňovat mezery v naší literatuře a dát přednost o něco starším autorům, kteří rozhodně nejsou venku ze hry.

Autor: Iva Kulihová
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Dům bez pána / Půlnoční pacient
Čeština

Dům bez pána / Půlnoční pacient

0.0 0
od 199
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.